Kamenná tvrz v Železných Horkách stojí osm století na návrší v nadmořské výšce 515 metrů. Tuto tvrz nechal vystavět v letech 1397–1405 Jiřík z Keclova, jinak z Horek. Počátkem 16. století zdědil zchátralou tvrz Kryštof Čechočovský, který ji nechal obnovit, jeho syn Jindřich pak tvrz prodal v roce 1569 Zachariášovi z Hradce.
Bytelná stavba odolala v roce 1654 nájezdu Švédů, kteří vše ostatní srovnali se zemí. Na přelomu 17. a 18. století byla tvrz proměněna na sýpku, obilný špejchar. V některých částech tvrzi se zachovaly až 180 cm silné stěny. Na západě a severozápadě je dodnes k nalezení půlkruhový příkop a val.
V srpnu roku 1908 stavba nevyhořela ani po mohutném úderu blesku. A v době druhé světové války se zde konaly tajné tancovačky, jak víme z vyprávění spisovatelky a scénáristky Jaromíry Kolárové. „Ve špejchaře musel být zatemněn každý vikýř, nohy zvedaly prach i osiny, byla jsem na té tancovačce jednou a málem jsem se zadusila. Proč jsme pro takový nesmysl riskovali život, je mi dosud záhadou. Ale byla v tom zřejmě nejen touha zatancovat si, ale dokázat sám sobě, že se zákazy nedáme zdeptat a že na nás Němci prostě nemají,” píše Kolárová v zajímavých memoárech Divný čas, divná láska.
Foto: Danuše Bílá
