Obsah

Železné horky

Železné HorkyObec Železné Horky je jednou z osad patřících k Havlíčkově Borové. Velká část domů je využívána k rekreaci. Leží 490 m nad mořem. První písemná zpráva pochází z roku 1397. V současné době v obci žije 20 trvale bydlících obyvatel. Velká část domů je využívána k rekreaci.

Železné Horky byly v minulosti stejně jako Borová hornickým městečkem. Již ve 14. století zde stála dvoupatrová tvrz a od 15. století v Horkách pracoval zkujňovací hamr na železo, které se získávalo v okolní železné rudy. Koncem 16. století se ves dostala do majetku pánů z Hradce a provoz hamru byl vylepšen tavením v šachtovitých zděných pecích, tzv. dýmačce. Provoz dýmačky ukončila až třicetiletá válka a poté již nebyl nikdy obnoven. Tvrz byla na přelomu 17. a 18. století přestavěna na sýpku. V jejím okolí je ještě i dnes patrné místo původního valového opevnění. Kaplička v dolních Horkách je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Nejbližší autobusová zastávka se nachází na rozcestí poblíž Macourova - směr Přibyslav - Chotěboř.

 

Tvrz v Železných Horkách u Přibyslavi

Autoři: Luboš Lancinger a Ladislav Svoboda
Zdroj: Zpravodaj muzea v Hradci Králové, 20, 1994

Název Železné Horky je novějšího data někdy z přelomu 18. a 19. stol. jako odraz paměti na dlouholetou funkci místního hamru. Do té doby lokalita nesla prostý název Horka bez přívlastku. Prvním dokladem existence šlechtického sídla a snad další zástavby neznámého rozsahu je predikát Jiřího z Keclova, jinak z Horek, který svědčil roku 1397 s dalšími místními panoši ze suity východočeského velmože Jošta z Ronova a Letovic na jeho listině dané v Přibyslavi o nadání věčného platu ke kostelu v Pravnově (LEr, VI, s.2). Další doklad je až z roku 1464 a Přibík z Horek podle něho prodal "hamr svůj dědičný tudíž pod Horkami ... opatrnému Jiříkovi ..." (DZV 250, lit. J 11v) a lze z něho dovodit, že hamr stál na soustavě potoků a rybníků pod tvrzí.

Roku 1523 vystupoval jako účastník pře před komorním soudem Kryštof Čechočovský na Horkách (AČ 32, s. 513), který po shoření zemských desek dal roku 1545 znovu vložit vlastnictví "své v Horkách, tvrze, dvoru poplužního s poplužím ..., s rybníky, krčmů, s mlejnem i se vším příslušenstvím ... a že toho ... po někdy Brikciusovi z Horky, ujci svém od mnoha let v držení byl" (DZV 250, lit. J 13). Za zmínku stojí, že ve vypočítávaném příslušenství se nejmenují žádné kmetcí, poddanské usedlosti.

Podle Sedláčka měl Kryštof po roce 1549 "obnovit tvrz a psát se proto seděním na Nových Horkách" a dědickým rozdílem roku 1568 měl statek přijmout Kryštofův syn Jindřich, aby jej v zanedbaném stavu, a to i "tvrz pustou Horky" již roku 1569 prodal jihomoravskému velmoži Zachariáši z Hradce na Telči k jeho polenskému panství (Hrady XII, s. 171). Při následném prodeji polenského panství roku 1597 se o Horkách vůbec nečiní zmínka (DZV 128, lit. D 20).

První zmínka o stavbě tvrze již jako o sýpce v dnešní hmotě je až v odhadním protokolu panství Polná z roku 1808 (Vs Polná, kart. 267, zn. J-2-2-1), zajímavý popis je v urbáři z roku 1835. O pozemcích č. top. 446 a 447 v okrsku Horního dvora u Borové se uvádí: "Skalnatý pozemek, v jehož středu je sýpka a 2 rybníčky. Pozn. Tato sýpka je dokola obklopena zarostlým příkopem, podobným hradebnímu a dokola se rozkládá pastvina. Pod sýpkou jsou naní 2 pusté rybníčky" (Vs Polná, kn. 17 a 20, č. top. 446 a 447).

Pozůstatky tvrze ještě dnes patří k těm nemnoha, na nichž můžeme sledovat vztah zděného objektu a valového opevnění. Z původní stavby pochází v dnešní sýpce mírně lichoběžníkového půdorysu o délce kolem 21,6 metrů a šířce 12,5 až 13,3 metru pouze masivní zdivo přízemí o tloušťce kolem 180 cm, provedené z lomového kamene. Architektonické články se bohužel nedochovaly, podle masívnosti zdiva se však můžeme domnívat, že jde o pozůstatek zdejšího prvotního šlechtického sídla někdy ze 14. století. Poměr stran i dvojice otvorů v delších stranách, snad vzniklých rozšířením starších střílen, hypoteticky naznačují původní vnitřní dělení na dvě prostory. Takovéto tvrze, pracovně zvané dvouprostorové, tvoří jen něco přes desetinu produkce drobných feudálních sídel 14. století (srv. např. Jeřice viz. Slavík - Svoboda, 1993, 103 a Pičín viz. Mathauser - Polák, 1977, 30). Větší obliby pak dosáhly ve století následujícím a jejich výstavba, samozřejmě již v subtilnějším provedení, dohasínala ještě během téměř celého 16. století. Horecká tvrz patří svým půdorysem k jejich nejrozměrnějším zástupcům a lze u ní předpokládat ještě nejméně dvě patra zděná a velmi časté nejvyšší patro roubené či hrázděné.

Věž nebo věžový palác zaujímal podstatnou část vrcholové plošiny skalnatého pahorku tak, že mezi okrajem plošiny, mající nejspíše jen dřevěné ohrazení, a budovou zbýval jen 3 -8 metrů široký prostor. Plošina byla dále nejméně ze tří čtvrtin obklopena 3 -5 metrů hlubokým příkopem a asi dva metry vysokým valem. Podle náznaku na jižní straně mohlo být opevnění dokonce v neznámém rozsahu zdvojené. Podle popisu z roku 1835 údajně obepínalo valové opevněné sýpku v úplnosti, jihozápadní svah však dnes jeho stopy postrádá a nelze zcela vyloučit, že se tu stavebník spolehl na šňůru rybníčků.

Lze vcelku souhlasit se Sedláčkem, že pojmenování "Nové Horky" v polovině 16. století vzniklo pravděpodobně jako reakce na nějakou stavební činnost, spíše však šlo o výstavbu obytné budovy ve dvoře. K přestavbě původní tvrze na sýpku došlo někdy během 17. - 18. století. Teprve tehdy vznikl vstup v přízemí, rozšířený i později, dnešní 1. patro se zdivem 70 - 75 cm silným, okénka s kamennými ostěními a prosekávanými mřížemi. Stavba dostala i ve zbytcích dochovanou omítku s plastickým nárožním kvádrováním. Pro sýpku charakteristické trámové stropy se středním průvlakem podpírají v přízemí tři rozměrné zděné sloupy.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Prameny:
Desky zemské větší (DZV, ulož. Státní ústřední archív v Praze), kvaterny 59, 128 a 250 Velkostatek Polná, Přibyslav a Pohled (Vs Polná, ulož. Moravský zemský archív v Brně), kniha 17 Urbář Krucemburku, Borové, Železných Horek, Oudoleně, Slavětína, Benátek a Kamenné, 1835, kartón 267, zn. J-2-2-1 Odhad panství Polná, 1808.

Edice pramenů:
Libri erectionum (LEr), ed. A. Podlaha, VI (1397 - 1405), 1915 - 1927, s. 2 Registra soudu komorního z let 1519 - 1524, ed. J. Čelakovský, Archiv český (AČ), 32, 1915, s. 513

Literatura:
Mathauser, V. - Polák, S. 1974 - 75: Středověká tvrz Pičín na Příbramsku. Vlastivědný sborník Podbrdska VIII - IX, s. 30 - 46 Profous, A. 1947: Místní jména v Čechách, 1, s. 623 Sedláček, A. 1900: Hrady, zámky a tvrze království Českého, XII, Čáslavsko s. 172 Slavík, J. - Svoboda, L. 1993: Nástin vývoje tvrzí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší, s. 97 - 116. Bystré nad Jizerou.